Slovensky (EUR)Plemena včel v Evropě: velká encyklopedie včely medonosné
Od doby ledové po moderní genetiku: Kdo jsou, odkud přišly a proč se chovají tak rozdílně
Abychom pochopili, proč je jedna včela černá a zlá a jiná šedá a mírná, musíme se vrátit v čase. Včela medonosná (Apis mellifera) není jeden monolitický druh, ale soubor geneticky odlišných rodin, které formovala příroda (hory, ledovce, moře) dávno předtím, než se objevil člověk.
KAPITOLA I: Původ a evoluce
1. Kdy se vzaly včely?
Včely jsou v podstatě „vosy, které se staly vegetariány“. Původní předci včel (skupina Apoidea) se objevili v období křídy, zhruba před 120 miliony lety, souběžně s tím, jak na Zemi začaly dominovat kvetoucí rostliny.
Pro laika: Představte si dravou vosu, která místo lovení hmyzu začala svá larvální stádia krmit pylem. To byl evoluční zlom.
2. Doby ledové jako „továrna na plemena“
Klíč k evropským včelám leží v období pleistocénu (střídání dob ledových v posledním milionu let). Když se ledovec ze severu posunul až k českým hranicím, včely v Evropě vyhynuly – s výjimkou těch, které se stihly schovat na jihu v tzv. refugiích (útočištích).
V Evropě vznikly tři izolované „Noemovy archy“, kde včely přečkaly statisíce let odděleně:
● Pyrenejský poloostrov (Španělsko): Zde se vyvíjela linie M (Západní).
● Apeninský poloostrov (Itálie): Zde se vyvíjela linie C (Vlašská).
● Balkán a Dunajská nížina: Zde se vyvíjela linie C (Kraňská).
● Vysvětlivka: Protože byly tyto skupiny od sebe odděleny horami (Alpy, Pyrenejemi), nemohly se křížit. Každá skupina se musela přizpůsobit úplně jinému podnebí. To je důvod, proč máme dnes různá plemena.
KAPITOLA II: Detailní profily hlavních plemen
1. Včela medonosná tmavá
(Apis mellifera mellifera)
Přezdívka: „Severský tank“. Toto je původní včela, která po ústupu ledovce osídlila většinu Evropy severně od Alp (včetně ČR). Je to dítě drsného klimatu.
● Vzhled: Je velká, robustní. Její chitin (vnější kostra) je smolně černý.
● Superschopnost: Zimování a dlouhověkost. Tato včela umí hospodařit s energií jako žádná jiná. V zimě vytvoří extrémně těsný chumáč a sníží svůj metabolismus na minimum.
● Vysvětlivka: Vitellogenin. To je bílkovina, kterou mají zimní včely v tukovém tělísku (něco jako vnitřní baterie). Včela tmavá má této látky nejvíce, proto její dělnice žijí v zimě nejdéle (až 9 měsíců).
● Chování (Etologie): Je velmi opatrná. Na jaře nezačne plodovat (klást vajíčka), dokud si není jistá, že je dost pylu.
● Agresivita: Včelaři ji často nemají rádi, protože je bodavá a při prohlídce úlu včely panikaří a utíkají z plástů („stékavost“). V divočině to byla nutná obrana proti medvědům a kunám v hlubokých lesích.
● Kde je dnes: Byla téměř vytlačena. Čisté populace najdeme v rezervacích v Irsku, Skotsku, Norsku a na francouzském ostrově Ouessant.
2. Včela medonosná kraňská
(Apis mellifera carnica)
Přezdívka: „Sprinterka“. Pochází z hor (Slovinsko, rakouské Alpy). Je to dnes nejrozšířenější včela ve střední Evropě a jediná doporučená v ČR.
● Vzhled: Štíhlejší než včela tmavá. Na zadečku má husté šedé chloupky (plstnaté pásky), proto se jí říká „šedá včela“.
● Superschopnost: Explozivní jarní rozvoj. Kraňka funguje v cyklu „všechno nebo nic“. Jakmile na jaře rozkvete první jíva nebo líska, matka začne klást tisíce vajíček denně. Včelstvo během pár týdnů ztrojnásobí svou velikost.
● Vysvětlivka: To je adaptace na krátké horské léto. Včely musely stihnout nasbírat zásoby během krátkého období kvetení alpských luk.
● Slabina: Rojivost. Protože tak rychle roste, brzy jí je úl malý. Její přirozenou touhou je se vyrojit (rozmnožit se dělením). Včelaři musí tuto vlastnost složitě potlačovat šlechtěním.
● Pauza v plodování: Když v létě přijde sucho a nic nekvete, kraňka přestane klást. Šetří zásoby. To je chytré a ekonomické.
3. Včela medonosná vlašská
(Apis mellifera ligustica)
Přezdívka: „Italka“ nebo „Výrobní linka“. Včela slunného Středomoří. Je to nejpopulárnější včela v USA a Austrálii, ale v Evropě má své limity.
● Vzhled: Krásná včela s jasně žlutými až oranžovými pruhy na zadečku.
● Strategie: Nekonečné léto. V Itálii není zima, rostliny kvetou skoro pořád. Vlašská včela proto nemá „brzdu“. Matka klade vajíčka od jara do podzimu, a často i v zimě, pokud je trochu tepleji.
● Proč to nefunguje u nás: Když přivezete Italku do Česka, v zimě (kdy má odpočívat) se stále snaží plodovat. Tím spotřebuje obrovské množství medu. Často se stane, že v únoru zemře hlady, i když měla na podzim plný úl zásob.
● Chování: Je neuvěřitelně mírná a drží na plástech jako přibitá. Ale je to zlodějka – vlašské včely velmi rády vykrádají jiné, slabší úly (rabovka), čímž roznášejí nemoci.
KAPITOLA III: Věda pro laiky - jak poznáme, kdo je kdo?
Jak vědci poznají, zda máte v úlu čistou kraňku, nebo křížence? Používají k tomu měření těla (morfometrii) a DNA.
1. Loketní index (Kubitální index)
Toto je nejdůležitější znak na včelím křídle.
● Co to je: Představte si na včelím křídle jednu konkrétní buňku (loketní pole). Změří se délka dvou žilek (A a B). Index je výsledek dělení A : B.
● Hodnoty:
◌ Včela tmavá: Index je nízký (pod 1,9)
◌ Včela kraňská: Index je vysoký (nad 2,3).
◌ Kříženec: Něco mezi.
2. Délka sosáku
Není to jen o vzhledu, je to o funkci.
● Včela kavkazská (Linie O) má nejdelší sosák na světě (přes 7 mm). Dosáhne do hlubokých květů jetele, kam naše včely nedosáhnou.
● Včela tmavá má sosák krátký (cca 6 mm). Musí hledat otevřenější květy.
KAPITOLA IV: Včela v divočině vs. v úlu
Dnes žije 99 % včel v úlech, ale jejich instinkty jsou nastaveny na život v pralese.
1. Bydlení (Dutiny)
V přírodě včely hledají dutiny ve stromech (nejčastěji duby), vysoko nad zemí (5 a více metrů).
● Objem: Ideální dutina má cca 40 litrů. To je přesně tolik, aby se tam vešlo zimní hnízdo a zásoby, ale aby to včely dokázaly vytopit. Moderní úly jsou často mnohem větší, což je pro včely náročnější na vytápění.
2. Propolisová obálka (Imunita úlu)
V divoké dutině včely potáhnou celé vnitřní dřevo vrstvou propolisu (včelí tmel, pryskyřice).
● Vysvětlivka: Propolis je silně antibakteriální a protiplísňový. Včelstvo v dutině žije v podstatě ve sterilním „skafandru“. V moderních dřevěných úlech s hladkými stěnami včely tuto vrstvu často nevytvářejí tak dokonale, což může vést k nemocem.
3. Přirozená hustota
V původních evropských lesích připadalo 1 včelstvo na 1 km². Včely se navzájem nepotkávaly tak často.
● Dnešní problém: Na včelnici je 20 úlů vedle sebe. To je jako sídliště. Pokud jedna rodina onemocní, okamžitě se to přenese na sousedy (zalétáváním včel).
KAPITOLA V: Hybridizace a fenomén Buckfast
Možná jste slyšeli o včele Buckfast. Co to je?
● Příběh: Na začátku 20. století vymřely v Anglii původní tmavé včely kvůli nemoci (roztočík včelí). Mnich Bratr Adam v klášteře Buckfast se rozhodl vyšlechtit „supervčelu“.
● Metoda: Cestoval po celém světě (Turecko, Řecko, Afrika) a křížil různé poddruhy. Vzal plodnost z Itálie, odolnost z Afriky, mírnost z Řecka.
● Výsledek: Vznikl hybrid (voříšek), který dává hodně medu a je mírný.
● Problém (Genetické štěpení): Pokud si koupíte matku Buckfast, je skvělá. Ale její dcery (pokud se spáří s místními trubci) jsou často tzv. F2 generace. Zde se geny „rozpadnou“ a vznikají včelstva, která mohou být extrémně bodavá (agresivní geny se projeví v nečekaných kombinacích).
● Vysvětlivka: Je to jako když zkřížíte pudla s vlkem. První generace může být fajn, ale v té další nikdy nevíte, jestli dostanete povahu pudla nebo vlka.
Shrnutí pro chovatele
| Plemeno | Ideální pro... | Riziko | Zlatá rada |
|---|---|---|---|
| Kraňská | Střední Evropa, proměnlivé počasí, řepkové snůšky. | Rychle se rojí, když má málo místa. | Rozšiřovat úl včas na jaře! |
| Vlašská | Teplé oblasti, dlouhé léto, komerční velkochovy. | V zimě „projí“ úl i s botami. | Krmit, krmit, krmit (v zimě). |
| Tmavá | Drsné horské podmínky, chladné oblasti. | Bodavost, špatně se hledá matka. | Nechat ji v klidu, moc do ní nešťourat. |
| Buckfast | Zkušené včelaře, kteří chtějí max. výnos medu. | Nutnost neustále kupovat nové čisté matky. | Nechovat v oblasti, kde sousedi chovají kraňku (kazíte jim geny). |
