Slovensky (EUR)VČELÍ GLADIÁTOŘI: Boj na život a na smrt
Úvod
Snad každý včelař při čištění podložek nebo jarní kontrole podmetu našel na dně úlu mumifikovanou mrtvolu sršně. Tento nález není náhodný. Je to tichý důkaz o nelítostné bitvě, která se odehrála v temnotě úlu. Včelí česno (vstup do úlu) není jen vchodem do hnízda; je to hraniční přechod a gladiátorská aréna v jednom.
Z pohledu etologie a sociobiologie včela medonosná nezná slitování. K obraně svého superorganismu a nashromážděných zásob využívá fascinující arzenál chemických zbraní, fyzického boje i extrémních termodynamických taktik.
KAPITOLA I: Strážní oddíly a chemické polnice
Obrana úlu není věcí náhody, ale striktní dělby práce (polyetismu). Než se včela stane létačkou (zhruba ve 20. dnu svého života), prochází fází strážkyně (Guard bee).
Strážkyně hlídkují na letáku v typickém postoji: zvednutý první pár nohou, mírně rozevřená křídla a otevřená kusadla, připravená k okamžitému výpadu. Každá přilétající včela je podrobena bleskové pachové kontrole. Strážkyně svými tykadly „přečtou“ chemický profil (kutikulární uhlovodíky) na krunýři příchozí včely. Pokud pach odpovídá vůni vlastní matky a úlu, včela projde. Pokud ne, následuje okamžitý útok.
Jakmile strážkyně detekuje hrozbu, vypustí do vzduchu poplašný feromon.
- Isopentylacetát (IPA): Produkován Koschevnikovovou žlázou u žihadla. Voní silně po přezrálých banánech. Tento feromon funguje jako rozbuška – okamžitě mobilizuje včely uvnitř úlu, které se v masách hrnou ven, aby se připojily k obraně.
- 2-Heptanon: Produkován v kusadlových žlázách. Má anestetické účinky a včely jej používají při kousání do menších narušitelů (např. zavíječů), které tím paralyzují.
KAPITOLA II: Pád titána (Obrana proti sršňům a vosám)
Když se na letáku objeví sršeň obecná (Vespa crabro), včely čelí obrovi. Sršeň je několikanásobně větší, její chitinový krunýř je extrémně tvrdý a její mohutná kusadla dokážou včelu překousnout vejpůl. Bodnutí včelího žihadla často po tvrdém krunýři sršně jen neškodně sklouzne.
Evropské včely si však proti těmto obrněncům vyvinuly unikátní strategii, která připomíná útok římské pěchoty na slona. Jde o termo-asfyktickou obranu (Tepelnou kouli).
1. Obklíčení
Jakmile sršeň přistane na česně nebo vnikne do podmetu, strážkyně na ni neútočí po jedné. Díky poplašnému feromonu se na vetřelce sesype 30 až 50 včel najednou.
2. Zaklesnutí
Včely se do sršně nezakusují primárně proto, aby ji zabily kusadly. Snaží se pevně zachytit jejích nohou, křídel a tykadel, čímž ji absolutně znehybní. Včely vytvoří kolem sršně pevnou živou kouli.
3. Upečení zaživa
Jakmile je sršeň uvězněna, včely v kouli rozpojí svá křídla od létacích svalů. Následně začnou letovým svalstvem v hrudi extrémně rychle vibrovat (stejně jako když v zimě zahřívají chomáč).
4. Fyzika smrti
Teplota uvnitř včelí koule během několika minut stoupne na 47 °C. Zároveň dramaticky vzroste koncentrace oxidu uhličitého. Sršeň má letální tepelný limit na úrovni zhruba 45 až 46 °C. Včely medonosné však vydrží teplotu až 50 °C. Rozdíl pouhých několika stupňů Celsia rozhoduje o životě a smrti. Sršeň se uvnitř koule upeče a udusí, zatímco včely zásah přežijí.
Mrtvý sršeň na dně úlu, s mírně ožvýkanými křídly, je památníkem právě této brilantní termodynamické taktiky.
KAPITOLA III: Bratrovražedný boj (Mechanika včelí loupeže)
Nejbrutálnější bitvy se však nevedou mezidruhově, ale uvnitř vlastního druhu. Když v přírodě v létě vyschne zdroj nektaru (nastane bezsnůškové období), silná včelstva začnou slídit po okolí. Jakmile objeví slabší kolonii, oddělek nebo špatně zúžené česno, vypukne loupež – čistá občanská válka o zdroje.
1. Taktika loupící včely (Slídilky)
Loupící včela se na česně chová zcela jinak než vracející se domácí létavka. Létavka s nektarem "spadne" na leták a okamžitě, těžce běží dovnitř.
Slídilka létá před česnem zik-zak (tzv. kyvadlový let), hledá mezery v obraně. Když přistane, má nohy široce rozkročené a zadeček zdvižený, připravená kdykoliv odletět. Pokud se jí podaří proklouznout, nasaje plné volátko medu a vrátí se do svého úlu, kde tancem zverbuje stovky dalších gladiátorů.
2. Mechanika bitvy
Jakmile včelí loupež propukne naplno, česno napadeného úlu se mění v jatka.
- Bojovníci (obránkyně i útočnice) se do sebe zaklesávají nohama a kusadly.
- Cílem je znehybnit protivníka a najít měkké místo mezi chitinovými pláty krunýře. K tomu slouží ostrá kusadla, kterými si včely navzájem odkusují křídla a trhají nohy.
- Nakonec přichází smrtící úder žihadlem. Vzhledem k tomu, že kůže včely (na rozdíl od savců) je křehká, žihadlo s protihroty se při bodnutí do hmyzího těla často nevytrhne. Včela soka bodne a vstříkne plnou dávku jedu.
- Na letáku i na zemi před úlem se hromadí typicky do klubíčka stočené, mrtvé včely s vysunutými žihadly.
3. Pád pevnosti
Pokud je přesila příliš velká a strážkyně padnou, lupičky vniknou do úlu. Rozkoušou vosková víčka zásob (charakteristická hrubá vosková drť na podložce úlu) a nemilosrdně vyloupí plásty do sucha. V mnoha případech zabijí i domácí matku.
Zde nastupuje nejkrutější biologický pragmatismus superorganismu: Jakmile je matka napadeného úlu mrtvá, její feromon vyprchá. Zbylé obránkyně ztratí důvod bojovat. Místo toho, aby padly do poslední včely, často nasají zbytek vlastních zásob a připojí se k lupičkám, se kterými odletí do jejich vítězného úlu. Včelstvo nezná sentiment, zná jen zachování genetické kontinuity a přežití, byť za cenu zrady vlastního domova.
